Svět pomíjí a my pomíjíme s ním. Králové, císaři, všichni umírají. Spěcháme do věčnosti, ze které se nikdy nevrátíme. Hlavní je pouze jedna věc: zachránit naše ubohé duše. Svatí nebyli připoutání k pozemským majetkům; mysleli pouze na ty nebeské. Světští lidé, na druhou stranu, myslí pouze na přítomné chvíle.

 

Musíme jednat jako králové. Když králové mají být sesazeni z trůnu, pošlou své poklady dále před sebe a ty poklady na ně počkají. Stejným způsobem dobří křesťané posílají své dobré dílo k bráně nebeské…

 

Země je mostem k přejití vody; slouží jen jako opora pro naše nohy… My jsme v tomto světě, ale nejsme z tohoto světa, jelikož se každý den modlíme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích...“ Proto musíme očekávat naši odměnu, až budeme doma, v domě Otce.

 

Jean Baptiste Marie Vianney

 

 

(myšlenky k evangeliu L 16, 1-8, můj překlad anglického textu)