Zdravotních sester jsem si vždycky vážil. Myslím, že hodná zdravotní sestřička dokáže jedním úsměvem snad i více než zkušený doktor mnoha léky. Slyšel jsem pár historek o tom, jak důchodci dávají přednost tomu zemřít v nemocnici, protože tam je na ně na rozdíl od jejich domova někdo hodný – zdravotní sestry. To mě dojalo.

 

A takto dojat jsem vešel do nemocnice na odběr krve. Dobrá nálada mě po chvíli přešla, zdravotní sestra mi místo pozdravu mi vynadala, že si sedám na špatné místo. Pak se rozčilovala, že mi nemůže najít žílu. Jak má brát krev, když není vidět žíla? Až mi žílu napíchla, tak si mumlala pod nosem, že to není možný, že mi ta krev teče tak pomalu. Byl jsem v této ordinaci několikrát a pokaždé, když mě tahle postarší sestra viděla, tvářila se ještě otráveněji než minule. Nakonec jsem si říkal, že jestli přijdu ještě jednou, tak mi snad dá hned ve dveřích facku. Nevím, jestli taková byla na všechny pacienty. Ale moje dojetí nad dobrotou sester trochu opadlo.

 

Jednou jsem opět vcházel do ordinace a ejhle, byla tu sestřička jiná. Mladší, buclatější a miliónkrát milejší. Při odběru si se mnou povídala a vůbec jí nevadilo, že krev teče pomalu. Jelikož byla hodná, nechtěl jsem jí obtěžovat tím, že se mi dělá zle a začíná se mi motat hlava. Snažil jsem se povídat si s ní, jako by bylo vše bez problému. Pomalu se mi zatmívalo před očima.

 

Najednou, už skoro v mrákotách, slyším hlas protivné sestry, jak říká: „Chlape, jste jak stěna!“ Náhodou šla kolem. Chytla mě ve chvíli, kdy jsem začal padat k zemi. Položila mě zpět na lůžko, raději do vodorovné polohy. Hodná sestřička si ani nevšimla, že se něco děje. Ta protivná mi sice pomohla, ale hned začala supět, že ti chlapi dnes nic nevydrží, pár kapek krve a hned jsou v mdlobách, ani neumí říct, že jim není dobře… A já jí byl stejně vděčný, i když nadávala.

 

A ponaučení? Když jsou na vás lidí protivní, řekněte si: „Nevadí, třeba mi jednou zachrání život.“