Všechna náboženství mají nějaké ateisty. Ale, jak říká Chesterton, výjimečnost křesťanství spočívá v tom, že v jednu chvíli byl dokonce i sám Bůh ateistou. Bůh na kříži volá:

„Bože můj, proč jsi mě opustil."

 

 

 

Je Ježíš na kříži naplněním toho, co si Bůh přál a jak chtěl vidět sám sebe?

 

Když debatuji s katolickými biskupy a zeptám se jich na tu nejzákladnější otázku, „proč musel Ježíš zemřít na kříži?“, tváří se, jako bych se ptal na zakázané věci... Když se snažíte tuto otázku vysvětlit klasicky, ve smyslu výměnného obchodu, že „musel zaplatit za naše hříchy“, tak to nefunguje. Ztratíte se v tom. Protože za prvé se musíte zeptat: Komu musel zaplatit? Ďáblu? Ale v tom případě se jedná o herezi, která byla křesťany odmítnuta... Další odpověď by mohla znít „aby byla vykonána spravedlnost.“ Ale to se ocitneme v pohanství. Tam se objevuje pojetí, že i nad Bohem existuje nějaká vyšší spravedlnost, osud, kterému se i Bůh musí podřídit. A třetí, nejhorší odpověď je, že kdyby nám Bůh odpustil jen tak, bez kříže, tak bychom si ho nevážili a nebyli bychom mu vděční. Ale to byste z Boha dělali chudáka, který si potřebuje dělat reklamu, jako by musel mít nějaké PR, aby ho lidé obdivovali...

 

Tohle není argument proti křesťanství, právě naopak! Dokonce i dnes existuje v křesťanské zkušenosti neproniknutelné tajemství, které nejsme schopni obsáhnout. To je úžasné...

 

Jak chápete evangelium, ve kterém Ježíš říká, že přináší na svět meč a že když nemáte v nenávisti své rodiče, nemůžete být jeho učedníky? (Mt 10)

 

Jeden katolický teolog mi dal mizernou „star wars jedi“ verzi odpovědi ve smyslu, že Bůh chce, abychom nebyli příliš upjatí na světské věci, měli bychom milovat své bližní, ale Boha o trochu více, což je podle mě obscénní, protože to dělá z Boha chudáka, který je žárlivý, protože říká, miluj svou ženu, ale nezapomeň na mě, miluj mě o trochu víc. Ale nejvtipnější odpověď mi dal jeden polský biskup, který mi řekl: „Bože, na takovou otázku nejsem připraven.“ Tak jsem mu řekl s prominutím: „Jdi do p..., vždyť jste měli 2000 let na to si připravit odpověď, nevytáhl jsem tady nic nového, vždyť je to v Bibli!“ Nechci si dělat z toho legraci, ale jsou to klíčové otázky. Podle mě matka a otec v tomto úryvku nejsou jen matkou a otcem, ale reprezentují celospolečenské vztahy... Až do té doby ve světě nebývalá myšlenka je ta, že je možné, aby existovala rovnostářská společnost s duchem lásky už zde, v tomto světě.

 

Podle mě nejpodivuhodnější odpověď dává kniha Job. Všichni víte, jak tato kniha začíná, Bůh a ďábel si povídají, pak Joba postihují tragédie, poté přichází jeho tři teologičtí kamarádi, kteří se snaží přesvědčit Joba o smysluplnosti jeho utrpení. První říká: „I když si myslíš, že jsi neudělal nic špatného, Bůh je spravedlivý, takže jsi musel udělat něco zlého nevědomky.“ Druhý říká: „Bůh tě jen zkouší...“ Velikost Joba podle mě spočívá v tom, že netvrdí, že je nevinný, ale že tyhle katastrofy nemají žádný smysl. Pak přichází sám Bůh a dává za pravdu Jobovi a jakékoliv teologické ospravedlnění úplně ignoruje.

 

Pak nastává klíčový moment. Budu parafrázovat svého milovaného Chestertona. Zatímco běžný výklad následující pasáže v knize Job „kde jsi byl, když jsem tvořil nebe i zemi...“ běžný výklad vlastně vysvětluje tato slova Boha jako velkou aroganci vůči člověku, zdůrazňující obrovskou propast mezi Bohem a člověkem. Chesterton ale tenhle výklad nečekaně obrací a tvrdí, že Bůh vlastně Jobovi říká: „Ty si myslíš, že máš problémy, ale koukni na mě a tenhle obrovský vesmír, který jsem stvořil, všechno se obrací proti mě v jeden velký zmatek.“ Jako by Bůh naznačoval svoje rozpaky nad svým vlastním stvořením. Toto je neuvěřitelná etická revoluce. Je to otočení tradiční pohanské morálky, která tvrdila, zůstaň tam, kam patříš a do ničeho se nemíchej, všechno bude zařízeno za tebe...

 

Vše ale vyvrcholí ve smrti Ježíše na kříži. Kdo umírá? Neumírá Boží posel. Ale sám Bůh, transcendentní síla, která dříve jaksi tajně tahala za nitky. Tento Bůh abdikuje. Něco obrovského se stalo v křesťanství. Po Ježíšově vzkříšení se nedostáváme zpět Bohu Otci, ale získáváme Ducha svatého. Co říká Ježíš? Tam, kde je mezi vámi láska, tam jsem i já, tam je přítomen Bůh!

 

A jak říká Paul Claudel: Nejhlubší lekcí křesťanství není to, že my můžeme věřit Bohu, ale že Bůh nemůže dělat nic bez nás. Bůh musí věřit nám.

 

Slavoj Žižek

 

(Vytrženo z debaty, ve které Jack Miles a Slavoj Žižek přemýšlejí o Bohu, společnosti a utrpení: http://www.youtube.com/watch?v=sQ3g2zS6Tuk)