V poslední době se tu hodně diskutuje, o tom, kdo je správný katolík, kdo je heretik a tak podobně.. Vzpomněl jsem si na knihu Katolicismus od jezuity a kardinála jménem Henri de Lubac. Vypsal jsem z ní pro vás pár myšlenek, tak neváhejte a zkuste pochopit moudrost věků..

 

Křesťanství proměnilo starý svět tím, že ho vstřebalo..  To byly nutné kořeny.. Když se má pravda někoho zmocnit, musí začít jeho vlastními myšlenkami (Severus z Antiochie)

Křesťanství je tím lidštější, čím je božštější..

Proč by měla církev měnit pružnou a silnou jednotu své struktury za pochmurnou uniformitu?.. Proč vnucovat vycházejícímu slunci barvy západu? (Blondel) Jediná archa spásy má pojmout jako ohromná loď všechny rozmanitosti (Augustin) Církev ví, že množství zvyklostí, které posvěcuje „utvrzuje jednomyslnost její víry“. (Irenej) Církev katolická – ani latinská ani řecká, ale všeobecná.. Církev je všude doma.. Da mihi amantem et scit quid dicam.. Katolík: objímající jako rozevřená náruč, široký jako Boží dílo.. Není skutečné jednoty bez trvalé různosti..

Kristovou obětí je spasen člověk, ten člověk, který je v nás všech.

Stav hříchu – vnitřní rozklad údu odříznutého od těla… Bůh sbírá roztroušené.

Křesťan má obléci nového člověka – Krista.

Lidé nejsou stvořeni pro církev, ale církev pro lidi (Pius XI.)

Nevěříme v církev v tom smyslu, v jaké věříme v Boha, protože církev sama věří.. musí mít účast na životě, podílet se na duchu.

Láska je jednota.

Svět má cíl, proto má smysl.

Křesťanství zdůrazňuje marnost světa.. Boží Slovo nás přišlo osvobodit od času.. pro Tebe se podrobil času, aby ses stal věčným.

Dějiny a Duch se definitivně setkali, když Písmo upustilo od zastaralé litery… Písmo bylo totiž vodou, ale od doby Ježíšovy se nám stalo vínem.. To, co udělal Ozeáš (oženil se s nevěstkou), naplnil Kristus ve skutečnosti.. Církev je prostřednicí mezi literou a Duchem.

Syn zjevuje Otce všem tvorům, může být spásou i pro ty, kteří se narodili mimo cestu.. milost je vylita všude..

Bůh chtěl v člověku vzbudit život.. člověk musí přispět ke svému vykoupení (ale nemůže si ho zasloužit).. Kristus nás přišel vnitřně přetvořit.. Církev není dokončená..

Heslem křesťana – spolupráce.. Odpovědnost křesťana za nevěřící.. Osobní povinnost pracovat na růstu církve..

Člověk má jen to, co daruje.

Musíme se zvykat na světlo.. Ti, kdo si stěžují, že víra nebyla dána dřív, ať mají za zlé žním, že se opozdili, ať zazlívají vinobraní, že k němu dochází až na sklonku roku..

Bůh nechce, aby byl člověk znásilňován..

Starý člověk je přemožen, povstává člověk nový.. Staroba je hříchem.. Zazářilo naráz světlo vtěleného slova.. Kristus je v nových věcech starý a ve starých věcech nový (Tertullianus)

Církev je ve světě cizinkou.. Církev je předurčena ke spáse..

Nepravá náboženství tedy bloudí, ale neznamená to, že by byla mylná jejich snaha nebo že by byly falešné všechny jejich zásady.. spočívají mnohem častěji na dětinských představách, než na představách zvrácených..

Je to velké neštěstí, že jsme se naučili katechismus proti někomu.

Posvátný poklad byl svěřen církvi, aby jím oduševňovala svět a aby přinášela život všem lidem (Irenej).

Ve svaté církvi každý nese druhého a je druhým nesen. (Řehoř Veliký)

Je-li lyra rozladěná je její zvuk nepříjemný a lahodnost zpěvu je pokažena. Tak je tomu i u Božích bojovníků: jsou-li mezi nimi neshody a sváry, nebude se nic z toho, co dělají, Bohu líbit (Origenés)

Jsou tři hlavní zákony: zákon přirozený, zákon psaný a zákon milosti (Maxim Vyznavač)

Nezáleží na hanebnosti světa. Neboť právě ze dna této propasti se dere touha.. zaznívá výkřik: „ach, kdo nás osvobodí od nás samých?“

Nevadí nám, když slyšíme, že učení o nebeských zástupech pochází z Babylónu, protože víme, že tyto zástupy zpívaly o vánoční noci.. My naopak připouštíme, že církev je jako Aronova hůl, pohlcuje hady kouzelníků. Oni se stále pachtí za původní a mýtickou jednoduchostí, my spočíváme v katolické plnosti. (kardinál Newman)  

Největší nebezpečí, jaké dnes hrozí lidstvu je, že zapomene nakonec na podstatné, to je na duchovní soustředění (Teihlard de Chardin)

Proto, je-li křesťanství především zjevení osobnosti a je-li osobnost vždy jednotou v mnohosti, nesmíme se divit, že člověk je na rozpacích.. Jedna Osoba přišla, žila a milovala, jednala a učila, zemřela a zase vstala. A tato Osoba dále žije svou mocí a svým Duchem navěky v nás a mezi námi. Je tak nevýslovně bohatá a přece tak prostá, tak vznešená a přece tak důvěrná, tak božsky nás převyšuje, právě proto, že je nám tak božsky blízká (Hűgel)

Bratři, znám jednoho člověka, který si v lásce vymýšlel tisícero způsobů, aby bratry, kteří s ním žili, odvedl od jejich špatných skutků.. a to tak dalece, že vzal jistým způsobem jejich osobu na sebe.. a často prosil Boha, buď aby byli jeho bratři spolu s ním spaseni, nebo aby byl i on zavržen spolu s nimi. Neboť se s nimi spojil v Duchu svatém takovým poutem lásky, že by ani nechtěl vejít do nebeského království, kdyby se musel kvůli tomu od nich odloučit.

Bratři, vzdávejme Bohu poctu svou vzájemnou láskou. Každé úsilí, které nesměřuje k tomuto cíli, je marnost.. Kristovi učedníci se poznají podle jejich vzájemné lásky.