Před rokem jsem dostal do ruky knihu o křížových cestách a překvapilo mě, že existují stovky meditací na toto téma a samozřejmě jsem si musel taky jednu napsat.



1.    Ježíš odsouzen
Slovo, které stvořilo svět je odsouzeno na smrt. Zdánlivé ďáblovo vítězství. Cesta, pravda a život – Ježíš – zavržen od kněží, znalců zákona i lidu. Láska je odsouzena na smrt. Lidé ji odsoudili. Lidé se ji posmívali a nechali ji bičovat. I já na tom mám podíl. A všechno dobro světa ztělesněné v Ježíši se vydává na poslední cestu. Nechtěl vládnout, nechtěl nic pro sebe. Chtěl milovat a lásku rozdávat. Odsoudili ho. Říkal, že milosrdenství je víc než oběť. A tak sám bude obětován za nás.

Kéž bych i já uměl prokázat milosrdenství.

2.    Ježíš přijímá kříž
Ježíš mlčí, nechává se urážet a bere na sebe náš kříž a naše hříchy. Vyráží na cestu, o které ví, že bude poslední. Bude přibit a vystaven dalšímu posměchu. Je to těžší než přijmout vlastní ubohost, vlastní ponížení a vlastní trápení. Ježíš přijímá kříž nás všech, naši ubohost, ponížení, trápení. Vyráží zbičován na úzkou a děsivou cestu, cestu do nebe.

Kéž bych i já dokázal bez reptání přijmout kříž.

3.    Ježíš padá pod křížem
„Bůh padá,“ smějí se ti, co přihlíží, a raduje se i ďábel a pořád ještě nechápe.. „Bůh už nemůže,“ posmívají se. Ale když je člověk tak obtížen, týrán a mučen – co na tom, že padne, co na tom, že se mu smějí. Vždyť se smáli, i když stál. Pád hned na začátku cesty. Nebylo to přece jen nad moje síly? Ježíš nemusel vstát a pokračovat. Ale chtěl. Chtěl zachránit i ty, kteří na něj plivali. Znal jejich duše a miloval je. Proto vstal, zvedl kříž a šel dál.

Kéž se i já dokážu postavit.

4.    Ježíš potkává svou matku
Mí nejbližší utekli, zapřeli, zradili. Maria mě vidí a trpí se mnou. Ona doufá se mnou. Když už pro nikoho, tak aspoň pro ni půjdu dál.

5.    Šimon pomáhá nést kříž
Chtěl jsem to zvládnout sám. Myslel jsem, že to dokážu, ale už jsem neměl sílu. I všemohoucí Bůh si nechává pomoci. Kéž ani já neodmítám pomocnou ruku.

6.    Veronika podává roušku
Znám odněkud tu ženu? Co ode mne chce? Nebo jako jediná ode mne nic nechce? Jako jediná chce pomoci mně? Je to bláhové. Je to krásné. Je to odvážné.  

Ať mám také odvahu nechat si obtisknout Boží tvář do svého srdce.

7.    Ježíš padá podruhé
Druhý pád je hrůzný. Když padnu jednou, můžu říct, už se to víckrát nestane a se stejnou odvahou kráčet dál. Ale když už jsi padl podruhé, můžeš padnout ještě dvacetkrát; a proč jít cestou, na které pořád padáš? Druhý pád bere odvahu pokračovat. Druhý pád bere sílu. Druhý pád bere iluzi. Ano, padl jsem jednou, podruhé a budu zřejmě padat i nadále. Nicméně budu dělat vše proto, abych už nepadl.

Ať raději padám na správné cestě, než abych kráčel hladce do pekel.

8.    Ježíš potkává uřvaný babky
Proč nade mnou pláčou? Vždyť já jdu domů, za svým tatínkem. Už brzo budu u něj. Ale co ony a co jejich rodiny? Proč místo pláče neudělají něco užitečného? Proč naříkají nade mnou? Jejich smrt a smrt jejich potomků je blíž, než si myslí.

Kéž místo planého soucitu a hořekování dokážu pro druhé něco udělat.

9.    Ježíš padá potřetí
Do třetice všeho dobrého? Kéž bych se teď mohl zasmát. Vždyť už jsem zničen a to nejhorší mě teprve čeká. Proč to musí být tak strašně těžké? Proč. Nikdy na tomto světě nebudu znát odpovědi na všechna proč. I když mě čeká děsivá bolest, kéž neztratím Boha.

Kéž nikdy nepropadnu zoufalství.

10. Ježíš zbaven šatů
Vezměte mi vše. Nic nepotřebuji. Jen splnit vůli svého otce.

11.    Ježíše přibili na kříž
Jako zločinec tu visí spasitel světa. Jediný bez hříchu. Přibitý jako připomínka všem, kteří si hrají na spravedlivé. Odolá nejvyššímu pokušení? „Když teď sestoupíš, celý svět v tebe uvěří,“ šeptá mu ďábel. Ale otec to chtěl jinak. A kdo z nás lotrů, půjde za ním do nebe? Ten který ve svém bližním pozná Boha.

Ať i ve chvílích nezměrné bolesti a samoty jsem schopen poznat tebe, Bože, ve svých bližních.

12.    Ježíš umírá
Je smrt chvíle bolesti či radosti? Ježíš dokonal své dílo. Vzal na sebe naše viny. Otevřel nám cestu k Bohu. Brzy se s ním shledáme.

Kéž i já svým posledním dechem můžu říci, že mé dílo je dokonáno a že jsem v rukou Boha.

13.    Ježíš sňat z kříže
Vedle kříže matka stála, hořké slzy prolévala, neboť na něm visel syn. Její duši zarmoucenou, nářku plnou, utrápenou, pronikl meč bolesti. Kde je člověk, jež zadrží pláč, když vidí matku Boží v takovém ponížení. Kdo nechápe její smutek, necítí, co matka Krista trpí spolu se synem? Vidí svoje drahé dítě v umírání opuštěné, když vydechne naposled. Ejhle matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji, dej mi s tebou prožít žal. Dej ať moje srdce hoří láskou ke Kristu a Bohu, abych se mu podobal. Svatá matko, rány svého syna ukřižovaného pevně vbij do srdce mého. Panno panen přeslavná, buď mi vždy nakloněna, nech mne s tebou naříkat. Dej, ať s tebou smrt Kristovu znovu na sobě nést mohu, rány jeho prožívat. (Stabat Mater)

14.    Ježíšovo tělo je položeno do hrobu
Zde skončila Ježíšova křížová cesta a začíná naše. My jsme od něj dostali Ducha svatého a až nás budou pokládat do hrobu, ať věří, že díky Ježíši jednou vstaneme a budeme se spolu na věky radovat v nebi.