TGM: Vím, lidé si nejsou rovni; nikde na zemi, v lidech ani v přírodě není rovnost – je rozmanitost; jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovnocenní…

Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňováním božího řádu na zemi… demokracie je názor na život, spočívá v důvěře v lidi, v lidskost a lidství…

Učení Ježíšovo, učení lásky k bližnímu a obecné rovnosti jistě není aristokratické, naopak. Z lásky k bližnímu, ze synovství božího mně plyne demokratism, řekl bych, pravý.

 

KČ: Jak byste tedy formuloval svůj vlastní a nejhlubší důvod pro demokracii?

 

TGM: Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu…

 

KČ: Mluvíte o demokracii dokonalé; dnes je spíše zvykem hledat na ní chyby a mluvit o krizi demokracie.

 

TGM: Krize demokracie – prosím vás, co dnes není v krizi? (...)

Bez víry v ideje a ideály je život jedinců i národů jenom živoření.

 

KČ: To je ovšem heslo idealisty.

 

TGM: Kdepak, panáčku: realisty, ve filozofii i v politice. Politicky mně realism znamenal: neztrácej se ve vzpomínkách na slavnou minulost, usiluj o slavnou přítomnost; nedrž se jen hesel a slov, ale věcí, neboť pak můžeš věci zlepšovat a dávat do pořádku; nelítej v oblacích, ale drž se své země, je nejjistější a nejnepochybnější. Ať čemukoliv sloužíš, drž se reality –

 

KČ: Jenom reality?

 

TGM: Ano; ale realitou je přece i duchovnost, duše, láska, mravní řád, Bůh a věčnost. Teprve s nimi žijeme plný život v plné a celé skutečnosti…

 

 

Karel Čapek: Hovory s T.G. Masarykem (s. 327-343)