Naši současníci se posmívají starověkým pošetilcům, kteří v tisících odcházeli na egyptskou poušť bojovat s démony. Zapomínají přitom vyhlédnout z okna a pečlivě se podívat na betonovou poušť, kterou si pro sebe dobrovolně sami postavili…

 

Život v hrobce ve stylu svatého Antonína Poustevníka je pak podle nich už zřejmou deviací. Zapomínáme na to, jakým nevkusem se obklopujeme v kancelářích, továrnách, školách…

 

Pokušení svatého Antonína: …ďábel tropil nejdříve velký hluk a otřásal celým místem. Pak se zdi zhroutily a dovnitř vpadly přízraky lvů, medvědů, leopardů, býků, plazů… Antonín byl jako ochromený a cítil obrovskou tělesnou bolest, jeho duše však byla bdělá. Přes fyzické utrpení se démonům posmíval: „I to je znakem vaší bezmocnosti, že napodobujete ty, kteří nemají rozum.“

 

Antonín je pro nás prototypem svobodného člověka, který říká: „Je třeba bát se jen Boha a zlými duchy opovrhovat.“ Nebyl totiž fascinován zlem a byl přesvědčen, že zlo nemůže mít konečnou vládu nad člověkem.

 

Mluvit o svobodě vypadá jako opakování banalit, protože každý normální člověk předpokládá, že je svobodný. V praxi je však tísněn nejrozmanitějšími démony současnosti, kteří ho chtějí ovládnout. Říká se jim třeba okolnosti, poměry, oni, komplexy, realita, veřejné mínění, životní styl, připojištění a mnoho dalších. Společné je jim to, že nás odvádí od přítomnosti, ochromují odvahu, zbavují velkorysosti a zastírají vyšší cíle.

 

Antonín vlastně soudí, že jediný démon, který by nám mohl skutečně ublížit, jsme my sami: „Přijde čas, kdy všichni lidé zešílí. Najdou-li někoho, kdo nebude jako oni, sesypou se na něj, začnou ho bít a křičet: ‚Ty jsi šílenec, protože nejsi jako my!‘“

 

z knihy Svatí a kacíři světových náboženství

 

K meditaci:

 

 

1. Starej se o sebe

2. Buď, kde jsi; dělej, co děláš

3. Zamiluj si všední den

4. Postav se na celníkovo místo

5. Začni venku a postupuj dovnitř