Vzpomněl jsem si na jeden příběh, který jsem četl velmi dávno.

 

Jedna dívenka (někde v Asii) se svěřila rodičům, že mluví s Ježíšem. Ti tomu nejdřív nepřikládali žádnou váhu, ale její líčení rozhovorů s Bohem bylo tak barvité, že už nevěděli, co si počít. Šli se poradit s knězem. Ten dívenku navštívil, ale také si nebyl jist, zda si to náhodou všechno nevymyslela. A tak se letěl zeptat na názor biskupa do nejbližšího velkoměsta. Ten si nakonec nechal dívku zavolat.

 

Po mnoha otázkách nebyl ale ani biskup schopen rozpoznat, zda je svědectví dívky pravdivé. A samozřejmě nemohl nechat chodit po své diecézi jen tak nějakou svatou. Tak jí poručil: „Až příště budeš mluvit s Ježíšem, zeptej se ho, z čeho jsem se zpovídal při své poslední svátosti smíření.“

 

Asi za měsíc si ji opět nechal zavolat k sobě a hned se jí ptal: „Mluvila jsi zase s Ježíšem?“ Dívenka řekla, že ano.

„A zeptala ses na mou otázku?“

„Ano.“

„A tedy, co ti Ježíš odpověděl? Z čeho jsem se naposledy zpovídal?“

„No Ježíš říkal, že už si nevzpomíná,“ odpověděla dívka.

 

 

Možná opravdu mluvila s Ježíšem.

 

Možná nám Bůh opravdu všechny naše hříchy odpustil

a už na ně nevzpomíná.

 

Proto bychom i my měli odpustit a zapomenout na zlo

a radovat se z dobra.