Minulý pátek jsem potkal paní učitelku, která učí už přes deset let na vysoké škole. Vím, že je mezi studenty oblíbená a svou práci má ráda, takže mě překvapilo, že se tvářila se naštvaně. Zeptal jsem se, co se stalo.

 

Na konci intenzivních kurzů českého jazyka pro cizince je zvyklá vždy kurz zhodnotit, poblahopřát studentům a dát jim certifikáty o absolvování kurzu. Studenti jsou z celého světa, od Číny až po Británii. A vždycky si na závěr zatleskají, paní učitelce poděkují a ona jim všem podá ruku. Až letos to dopadlo trochu jinak. Mezi studenty bylo i několik vysokoškoláků z Turecka, těch jezdí do Evropy v poslední době čím dál víc. Ti jí řekli, že jí ruku nepodají. Paní učitelka řekla OK a taktně to přešla. Závěr celého kurzu byl ale poněkud pokažený.

 

Všichni dobře vědí, že u nás je velmi neslušné nepřijmout podanou ruku. Ale naše zvyky zřejmě nejsou tak důležité jako jejich. Paní učitelku jsem se snažil rozveselit tematickým citátem ze Švejka, ale moc to nepomohlo. Nechtěl jsem ji ohlupovat tou děsnou větou, kterou nás masírují média "musíme si zvykat." Ne, nemusíme.

 

Na internetu jsem se dočetl, že u muslimů je nepodávání rukou ženám výrazem úcty. Takže nakonec to vlastně byli slušní kluci.