Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'

 

Dnes pan farář přišel s jednou zajímavou myšlenkou.

 

Propast mezi nebem a peklem, jak jsme o ní dnes slyšeli v evangeliu (Lk 16,19-31) není vyhloubená Bohem, ale námi. Když svůj život trávíme starostí o sebe a lhostejností k bližním jako onen boháč, který si nevšímal Lazara, hloubíme tím kolem sebe propast. Ta propast vykopaná na tomto světě zeje i na večnosti a když ji vykopeme moc hlubokou, nebudeme ji moci nikdy překročit.

 

Nebo můžeme svou svobodu využít k tomu, že si druhých budeme všímat a budeme jim pomáhat, a tím budeme mít blíže k lidem i k Bohu, nyní i na věčnosti.