Vehementně se zde diskutuje o spáse dětí a já se opět nestačím divit, jak vůbec někdy někoho v církvi mohlo napadnout, že by nějaké děti nešly do nebe.
V nebi jsou přece hlavně děti. Většina z nich je nepokřtěných. Ony to stejně neřeší. Hrají si spolu a radují se s Bohem. A jestli i vy nebudete jako tyto děti…
Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Mat 18)
Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
(Mat 5)
Komentáře
Ježíš Kristus mluví o nepokřtěných dětech jasně (v té době se děti nekřtily). Kámen úrazu je tedy spíše na straně lidí (převážně mužů), kteří nechápou nebo si neumějí představit, co to znamená být milující otec. Z tohoto nepochopení pak zřejmě vyplývají pochybnosti o spáse dětí. „Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.“ (Mat 18)
Mlčeti zlato.
@ploci "Mlčeti zlato"
Tomáš Akvinský možnost mlčet nevyužil:
http://gasbag.wz.cz/chn/soulware/kral.html#skip
Tak podle katolické tradice římského obřadu se předpokládá a také se utěšují rodiče při pohřbu dítěte, že dítě v nebi je a u pohřbu dosud nepokřtěného dítěte, že Boží milost dítě neopustí. Byť nechápeme Boží vůli v tom, proč dítě zemřelo, jsme utěšeni tím, že je u Boha a modlíme se za sebe, abychom tam také došli.
To, co zde píšu je podle pohřebních obřadů jak současných, tak i před DVK, kdy dokonce byl vlastní obřad pro pohřeb dětí a nekonala se mše právě proto, že se neshledával důvod prosit při mši za spásu dítěte (ta se v současnosti koná dle požadavků SC, ale ani při ni se neprosí za spásu dítěte).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.