Dnes slavíme nebeské narozeniny mučedníka. Nesmíme se odcizit jeho ctnosti – trpělivosti. Jestliže se s Boží pomocí snažíme držet trpělivosti, tak ačkoliv žijeme v časech míru, přesto držíme palmu mučednictví. V pravdě jsou dva druhy mučednictví; jedno v srdci a druhé jak v srdci a tak i ve skutcích. A proto my všichni můžeme být mučedníky, i když nejsme zabiti mečem. Zemřít rukou pronásledovatele je mučednictví nepochybné; snášet urážky a milovat ty, kteří nás nenávidí, je mučednictví vnitřní.

 

Pravda, která se zeptala synů Zebedeových: „Můžete pít kalich, který já budu pít?”, dosvědčuje, že jsou dva druhy mučednictví, jedno našich skutků skrytých a druhé veřejné. Když oni ihned odpověděli: „Můžeme,“ Pán jim řekl: „Můj kalich jistě pít budete.“ Co jiného rozumíme kalichem než právě jeho utrpení, o kterém jinde říká: „Otče, jestliže je to možné, odejmi ode mne tento kalich.“

 

Ale synové Zebedeovi, tedy Jakub a Jan, nezemřeli oba jako mučedníci, a přesto oba slyšeli, že budou pít tento kalich. Jan nezakončil svůj život mučednictvím, přesto byl mučedníkem, protože nesl ve svém srdci utrpení, kterým jeho tělo neprošlo. Také my, nasledujíce jeho příkladu, můžeme býti mučedníky bez meče, jestliže opravdu strážíme trpělivost naší mysli.

 

Řehoř Veliký

 

 

(můj překlad: Homilies on the Gospel, no.35, trans. ©Cistercian studies, 123)