Jsou tomu tři roky, co zemřel pan učitel a filosof Milan Valach. Setkal jsem se s ním poprvé v roce 2001, kdy jsem navštěvoval jeho přednášky etiky na Masarykově univerzitě.

Asi bych mohl dlouho vykládat o tom, jaký byl charismatický a inspirující pedagog. Pamatuji si ho hlavně jako správného člověka. Člověka, který mi vždy rád pomohl a poradil. I když se mnou nesouhlasil.

Nevěřil v Boha. Místo toho věřil v Rousseaua, v Marxe a v sociobiologii. Věřil v lidi a věřil, že jsou v jádru dobří a chytří. Proto věřil v demokracii. Nesmál jsem se mu za to. A on se nesmál mě, když jsem mluvil o Bohu. No vlastně jednou se smál, a to když jsem měl referát o křesťanské lásce a mé úvahy se nelíbily spolužačce evangelického vyznání a docela nekřesťansky jsme se pohádali. Takže referát o lásce se mi tenkrát moc nepovedl, ale nevzdával jsem se a i další práce jsem zaměřoval na duchovní témata a lásku.

Jeho elán byl téměř neutuchající i v posledních letech jeho života, i když byl na vozíčku. Už jsem se s ním nepotkával, ale z videí na youtube vidím, že byl stále takový, jak jsem si ho pamatoval z přednášek, usměvavý, tolerantní a zároveň kousavý a ironický. I díky němu mám rád přemýšlivé ateisty. Do konce života bojoval za to, čemu věřil, za přímou demokracii, za referendum o církevních restitucích, za spravedlivější svět. Dej mu pán Bůh věčnou slávu :-)


Milan Valach na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Valach

Jeho myšlenky: http://www.valach.info/

O církevních restitucích:

 

O přímé demokracii:





 Seminárky, které jsem psal pro něj:

https://marosz.signaly.cz/1107/clovek-vs-nadclovek-fromm-vs

https://marosz.signaly.cz/1106/svet-budoucnosti-a-jeho-moralni