Pár měsíců po svatbě (rok 2013).

 

Když přijdeme z práce domů, jsme já i manželka tak vyčerpaní, že padneme na gauč. Ležíme vedle sebe a jsme rádi, že máme klid.

 

Po chvíli odpočinku začnu chválit tchyni. Nemůžu si pomoct.

 

„Stejně, ta tvoje mamka je fakt šikovná.“

„To teda je. Nejšikovnější na světě.“

„Obdivuju, že když přijde z práce domů, tak si nejde lehnout, ale začne něco dělat, například vařit...“

„To je fakt, a třeba ještě uklízí a pere. Nechápu, kde na to bere sílu,“ odpoví nevinně manželka.

„Jojo, nebo jak na podzim po večerech zavařuje ovoce, zeleninu a houby,“ vzpomínám.

„Dneska ještě pekla dort,“ přidá má milovaná, nic netušící žena.

„Teda. Vždyť předevčírem pekla hovězí maso. Včera pitu. Dneska dort. Ten tvůj taťka, ten se má.“

„To je pravda. Ale on si toho ani neváží.“

„Ale určitě si toho váží, vždyť jim to spolu tak dlouho klape.“

„Občas se taky pohádají.“

„Co já vím, tak když tvůj taťka přijde z práce domů, nají se, a pak si spokojeně si lehne. A nehádaj se.“

„Občas si taťka taky něco uvaří sám...“ manželka pomalu začíná tušit...

„No, výjimečně. Když mamka ví, že nestihne večer vařit, tak navaří den předem nebo o víkendu.“

„Jo, mamka je nejúžasnější na světě,“ prohlásí sladce a ospale manželka a začne se přikrývat dekou.

„To jo,“ zasměju se odevzdaně a jdu si dát rohlík.