autor: Jean Lacroix

 

Nesnášenliví lidé jsou nepochybně ti, kteří si z pravdivosti dělají své vlastnictví, svůj osobní majetek, ti, kdo mluví v jejím jménu, kdo pravdu podřizují sobě, místo aby se sami podřídili jí.

 

Pochybovat o světě znamená věřit v sebe, pochybovat o sobě znamená věřit v Boha.

 

Každá opravdová láska spočívá v tom, že dva lidé se milují v někom třetím (Kierkegaard). Dítě není ani cílem, ani účelem manželství – je jeho ztělesněnou ideou.

 

Ten, kdo nechce nic ztratit ze svého já, nemůže nic získat ve styku s druhými.

 

Znakem opravdové lásky není přivlastnit si někoho, nýbrž spíše povznášet někoho k vyšší důstojnosti.

 

Dnešek není nic jiného, než přítomnost věčnosti v čase.

 

Lítost a výčitky svědomí jsou škodlivé, pokud stojí o samotě; svou hodnotu a smysl získávají, teprve když vedou k pokání... Každé pokání člověka učí a dokazuje mu, že minulost není hotová. Pokání nemůže samozřejmě změnit fakta, ale může přetvořit jejich význam.

 

Samota poezie není samotou ostrova, ale samotou moře.

 

Je ještě něco horšího než neřest, a to je pýcha ctnosti (Augustin)

 

Dnešní křesťan je velmi často člověkem, který se bojí jednat... jsou věřící, u kterých je modlitba mystifikací, protože je náhražkou činu.

 

Základní myšlenkou křesťanství není myšlenka hříchu, ale myšlenka odpuštění.

 

Největší zásluhou dnešního ateismu je, že zavržením všeho modloslužebnictví přispěl k neobyčejné intelektuální očistě lidstva – nechce dělat z člověka boha, ale plně přijmout jeho lidství... Příliš mnoho věřících si chtělo hrát na Božstvo.

 

Láska nečiní člověka slepým, ale jasnozřivým. (Scheler, Pascal)

 

Největší neštěstí lidstva pochází nepochybně z toho, že člověk nedovede mít sebe sama rád.