Farář by měl být věřící. Ano, věřící! Kdo věří, je zamilovaný; ale i ten nejzamilovanější člověk ze všech zamilovaných je ve srovnání s věřícím co do nadšení pouhým mladíčkem. Představme si takového zamilovaného. Byl by schopen o lásce vyprávět den za dnem... Myslíš však, že by ho napadlo – či že by mohl – o ní mluvit tak, že by cenu lásky dokazoval na třech důvodech, asi tak jako farář na třech důvodech dokazuje prospěšnost modlitby? Nemyslíš snad, že by k takovému jednání nepocítil odpor? Modlitba už tedy pozbyla tolik na ceně, že je potřeba třech důvodů, aby se jí aspoň trošku pomohlo ke cti!

 

Ach, jak převzácný antiklimax, že to, co převyšuje veškerý rozum lidský, se dokazuje na třech důvodech, jež přece, jestli vůbec za něco stojí, lidský rozum nepřevyšují...

 

A dále, myslíš, že by zamilovanému napadlo lásku hájit a tím připustit, že pro něho neznamená nic absolutního, ale že si ji hned představuje s námitkami a obhajobou? Nebo si myslíš, že by připustil, že zamilovaný není...? A kdybys nějakému zamilovanému navrhl, aby se v tom směru vyslovil, neměl by tě mít za blázna? ... Nemyslíš, že by při podobném návrhu neměl tazatele v podezření, že vůbec neví, co láska je...?

 

Copak není jasné, že člověku opravu zamilovanému, nikdy nemůže přijít na mysl, aby na třech důvodech svou lásku dokazoval a obhajoval? On je totiž – a to je více než všechny důvody a obhajoby dohromady – on je – zamilován!

 

(Søren Kierkegaard, 1849)

 

 

---

Další pěkné zamyšlení na toto téma http://www.eucharistie.cz/czech/povolani/jakyknez.html