V naší zemi lidé velmi rádi říkají: „Rychle! Rychleji!“ I já jsem vyrůstala pod vlivem toho slova... „Rychleji“ vždycky bylo naší mantrou. Jenže když jsem přijela do Číny, objevila jsem, že tady lidé tohle slovo skoro nepoužívají. Často jsem slýchala pravý opak: „Pomalu. Pomaleji!“ Přišlo mi to divné a nerozuměla jsem tomu. Myslela jsem si, že „pomalý“ znamená „líný“. A tak jsem přemýšlela: proč jsou zdejší lidé líní?

 

Pak se stala jedna věc, kvůli které jsem změnila názor. Bylo to minulou zimu, kamarádka z vysoké školy mi volala, aby se za ní stavila. Hned jak jsem položila telefon, naskočila jsem na kolo a vyjela. Ale než jsem dojela k bráně kampusu, kolo se porouchalo. Naštěstí byla poblíž opravna, takže jsem tam kolo dotlačila. Tamější opravář právě dával do kupy kolo jednomu starému pánovi. Už ve dveřích jsem volala: „Pane, prosím vás, moje kolo se pokazilo, rychle mi ho prosím spravte.“ Vychrlila jsem to ze sebe, opravář ale po mě jen koukl na půl oka a beze slova pokračoval v opravovaní. Podívala jsem se na hodinky, bylo moc hodin a já spěchala. Proto jsem opraváři řekla: „Nemůžete trochu zrychlit?“

 

Tentokrát už se na mě otočil a řekl: „Nebuďte nervózní, nevidíte, že teď pracuju pro někoho jiného? Nejste tady sama, pán přišel před vámi, tak má přednost. Chvilku vydržte, hned jak to dodělám, budu se věnovat vám.“ Tak mi nezbývalo než čekat. Přemohla jsem se a vydržela, opravář si nakonec utřel ruce a šel se mě zeptat: „No tak co máme za problém?“ Řekla jsem: „Nejede to.“ Podíval se na kolo, vzal nářadí, zmáčkl pneumatiku: „Píchla jste.“ Ponořil duši do lavoru a pomalu začal hledat místo, kudy unikal vzduch.

 

Sledovala jsem jeho zpomalené pohyby a zase jsem znervózněla: „Jakto že to jde tak pomalu, nemůžete zrychlit?“ Zastavil se uprostřed pohybu a opáčil: „Slečno, už jste mi to řekla třikrát. Copak si myslíte, že to nechci mít rychle hotovo?“ Nechápala jsem, co chce říct, tak jsem na něj jen zírala. Viděl, že jsem naštvaná, tak se usmál a dodal: „Chcete, abych vám to kolo opravil, nebo abych to odbyl a vy jste mohla rychle odjet?“ Až teď jsem začala chápat, takže jsem na něj netlačila a řekla mu: „Dobře, tak tedy pomaleji.“

 

Poté co byla duše opravena, ještě pečlivě zkontroloval ostatní části kola, a spokojeně mi řekl: „Spraveno!“ Když jsem vyjížděla, ještě dodal: „Venku začalo sněžit, jeďte pomalu!“ Jak jsem to uslyšela, hned mi bylo u srdce tepleji.

 

Poté jsem ještě často slýchávala „jeďte pomalu“ (dalo by se to přeložit i jako „šťastnou cestu“, mimochodem dobrou chuť se čínsky řekne: „jezte pomalu“) a nakonec jsem tedy pochopila, že „pomalu“ nesouvisí s leností, ale je to rada do života od lidí, kteří vás mají rádi.