„Každý den meditujte dvacet minut. Pokud máte moc práce, meditujte hodinu!“ (východní moudro)

 

Četl jsem zde výbornou úvahu na téma zanedbávání modlitby. Ano, snad každý zanedbává modlitbu. Děkuji robovi za rady... https://rob.signaly.cz/1304/zanedbaval-jsem-modlitbu-1 https://rob.signaly.cz/1307/zanedbaval-jsem-modlitbu-2

 

Jedna věc mě na radách kněží zpravidla dopálí. Říkají, že zanedbávání modlitby je jako zanedbávání rozhovoru s někým, koho bychom měli mít rádi. Že když opravdu máte někoho rádi, chcete s ním přece pořád mluvit. Opravdu pořád?

 

Vynecháváním modlitby vypouštíme Boha ze svého života? Bůh pro nás není na prvním místě? S tím nesouhlasím. Myslím si, že šizením modlitby okrádáme sami sebe, a tím víc tušíme, že Boha potřebujeme. A jak řekl Jeremiáš: „I když jsem křičel ze všech sil, On umlčel mé modlitby.“

 

Modlitba nesmí být náhražkou činů. Nechápu lidi, co se modlí za chudé, ale chudým nic nedají. Nechápu lidi, co se modlí za mír, ale pořád se chtějí hádat.

 

Někdy to vypadá, že Bohu je upřímně jedno, jestli se modlím nebo ne. Chce Bůh něco, a pak to neudělá? Chce si Bůh promluvit se mnou?

 

Bůh je pro mě na prvním místě. Ať mám jakkoliv důležitou práci, vždycky jsem ochoten všeho nechat a věnovat se Bohu. I kdybych měl sebedůležitější práci či sebezábavnější zábavu, a v tu chvíli by na dveře zaklepal Bůh, tak bych všeho nechal a šel bych si hned promluvit s Bohem! I kdyby mě vyrušil uprostřed rande s mou milovanou, vydal bych se (s ní) bez váhání za Ním.

 

A ani by to nemusel být samotný Bůh. Nejsem náročný. Stačilo by, kdyby zaklepal na mé dveře anděl a řekl mi, že Bůh osobně nemá čas, ale že mi jen něco vzkazuje. Hned bych ho pustil dál a promluvil si s ním. Mluvil bych s ním klidně celé hodiny i celé dny, týdny... Mluvil bych s ním kdykoliv by si On sám umanul, i kdyby mě probudil uprostřed noci, což nesnáším, tak bych se na něj vůbec nezlobil a řekl bych: „Že seš to Ty, tak pojď dál.“ Mluvil bych s ním bez přestání.

 

No a tipněte si, kolikrát se takhle Bůh zastavil na kus řeči nebo kolikrát za sebe aspoň někoho poslal...

 

Já si nestěžuju. Chápu, že Bůh má důležitější věci na práci. Jen chci vyvrátit ten mýtus, že lidé, kteří se málo modlí, tak Boha odsouvají na druhé místo. Že lidé, kteří se málo modlí, tak Boha nemají rádi. Není to pravda. Třeba jen nejsou tak upovídaní. Třeba jen mají raději činy. Třeba si myslí, že nejdůležitější modlitba je říct „děkuju.“ Třeba by udělali vše, co by Bohu na očích viděli...

 

Kdyby ho viděli.

 

A chce vůbec se mnou Bůh mluvit? Pokud ano, proč to neudělá? Myslíte, že Bůh něco chce, a pak to neudělá?

 

Nevím.

 

Proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám, především si ale zachovejte vzájemnou lásku. (Petr)

 

(napsal jsem roku 2013, teď jsem to našel)

 

Na téma modlitby pro začátečníky je dobrá kniha Poutník (Torkington).

Nejradši mám myšlenky kardinála Špidlíka, například knihu Jak očistit své srdce?