v Brně 21.11.2014

 

„Pane faráři, neuvěříte, co se mi stalo,“ začala rozhovor jedna slavná brněnská malířka. „Požádali mne, abych ilustrovala slabikář pro děti. Na poslední stranu jsem namalovala jesličky s Ježíškem, svatým Josefem, Pannou Marií a zvířátky. Týden před oficiálním vydáním knihy mi poslali její závěrečnou podobu a já si hned všimla, že jesličky chybí, celá poslední strana byla pryč. Volala jsem do onoho vydavatelství a tam mi sdělili, že to není tisková chyba, ale že přišlo několik stížností, a proto museli tuto malbu odstranit.“

 

Pan farář, já a dalších šest lidí jsme překvapeně poslouchali. Paní malířka roztrpčeně pokračovala: „Za nacismu se nesmělo o křesťanství mluvit, za komunismu se nesmělo o křesťanství mluvit. A teď? Zase to začíná. Skoro celý můj život byla silná cenzura. Byly přemalovávány i obrazy Josefa Lady; když se v jeho kresbách na zdi objevil svatý obrázek, tak ho přemalovali na květinu... Doufala jsem, že po revoluci se cenzura nevrátí, a vidíte sami.“

 

Pan farář přikývl: „Ano, paní malířko, i dnes cenzura existuje. Je možná ještě nebezpečnější, protože je skrytá a neví se o ní. Lidé si dnes už nic netroufnou. Za komunismu riskovali, že přijdou o práci nebo i o život, ale přesto chodili do kostela, měli odvahu vyznávat svou víru. Ale dnes si raději zajdou do supermarketu... Je to smutné, ztrácí se duchovní rozměr člověka.“

 

„Opravdu jsem nečekala, že tohle zažiji ve svobodné zemi, že by mi zakázali mluvit k dětem o křesťanství, že by cenzurovali obrazy, které znázorňují kořeny celé naší západní civilizace. Proč naši kulturu zahazujeme? Co nám potom zbude?“

 

Souhlasím. Ve vzdělávání se posledních deset let zdůrazňuje multikulturalita, ale ve skutečnosti se jedná spíše o „nekulturalitu“, vyklízení pozic před jinými kulturami. Pošlapání našich předků, kteří za naši civilizaci, za křesťanství, za svobodu položili své životy. A my jejich odkaz sami svou zbabělostí ničíme. Jak zpíval Karel Kryl:

K výkazu ztrát připište sebe,
že jste jen couvali mlčky a kvapně,
zato když brát chtěli vám nebe,
že jste jim kývali, Bože, tak trapně!

 

Manželka mi před uveřejněním tohoto článku řekla: „Radši smaž jméno paní malířky... aby z toho ještě neměla problémy.“ Tak hlavně že máme tu svobodu...