Je to zvláštní. Nemusíme poslouchat všechna boží přikázání. Nemusíme být obřezaní. Můžeme jíst vepřové maso. A to navzdory tomu, že Ježíš řekl, že nepřišel zrušit ani čárku ze Zákona. (Mt 5,17)

 

Během staletí se nám přikázání zeštíhlují. Z původních šesti set třinácti na nedávných deset. Je to pochopitelné. Některé boží zákony nám už připadají zvláštní, např.:

 

Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken. (Leviticus 19, 19)

Zvíře s varlaty rozmáčknutými, roztlučenými, odříznutými nebo pořezanými nepřinesete Hospodinu. (Leviticus 22, 24)

Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. (Ex 21,17)

Čarodějnici nenecháš naživu. (Ex 22, 17)

 

Stejně tak je evidentně zastaralý desátý zákon desatera: „Nepožádáš statku bližního svého.“ Naši církevní představení, kteří celý minulý rok žádali o majetky, mi jistě dají za pravdu.

Pokrok nezastavíte. Nezbývá než uzavřít sázky, který zákon ze současného devatera padne jako další.

 

Osobně se přimlouvám za to, ať aspoň tato dvě přikázání zůstanou:

 

"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,34–40)