V zemi Čchu žil kdysi klenotník a ten se vydal za obchodem do země Čeng. V rámci propagace své živnosti si vyrobil schránku, kterou ozdobil mnohými ornamenty a do ní vložil svůj největší poklad – vzácnou perlu. 

 

Při výrobě této skříňky si dal opravdu záležet. Použil drahocenné dřevo z magnolie a vonnou skořici. Celou krabičku obložil třpytivými drahokamy a nefrity. Nakonec do ní vložil i svou unikátní perlu a nemohl se dočkat bohatého zákazníka. Takto nablýskaná skříňka vskutku přitahovala pohledy všech kolemjdoucích. Nebyl nikdo, kdo by se za ní aspoň neohlédl.

 

Neuběhla ani hodina a zámožní páni se začali sbíhat k obchůdku s klenoty. Cena prodávaného šperku byla opravdu neuvěřitelně vysoká, přesto jeden ze šlechticů vůbec neváhal a zářící skříňku ihned koupil.

 

Klenotník ze země Čchu si spokojeně pomyslel: „Vida, stačí se snažit a mít trochu štěstí a obchody jdou jedna báseň.“ Právě když takto uvažoval, spatřil onoho šlechtice, jak se vrací k jeho klenotnictví a překvapeně si říkal: „To snad není možné, snad si to nakonec nerozmyslel... přece se mu ta vzácná perla musí líbit, nebo ne?“

 

Šlechtic přišel zpět ke klenotníkovi, otevřel skříňku a položil vzácnou perlu před klenotníka se slovy: „Mně se líbí pouze krabička, tu jsem si koupil, tady tuhle korálku vám s dovolením vracím.“ Klenotník svůj největší poklad přijal zpět a ještě dlouho tam stál s otevřenými ústy a nebyl schopen slova.

 

A lidé jsou stále takoví. Proto se až dodnes v Číně říká o lidech, kteří hledí pouze na vnější stránku věci, „mǎi dú huán zhū“, tedy že: „koupí schránku a vrátí perlu“. Tento příběh nám připomíná, že často nejsme schopni poznat skutečný poklad a vážit si jej, a že příliš dbáme na vzhled a přitom zapomínáme na to podstatné, na to co je uvnitř.

A jak říká Bible „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1S 16)