Kdysi dávno žil v oblasti Taihangských hor muž, který se rozhodl, že se vydá kočárem do země Čchu. Na cestě potkal jednoho starého muže. Ten se ho zeptal: „Kam cestujete?“

„Chci se dostat do království Čchu.“

„Jejda, to je ale podivné. Království Čchu je na jihu a vy přitom jedete na sever.“

Muž v kočáře odvětil: „To nevadí, mám prvotřídního koně, zvládne uběhnout tisíc mil denně a osm set mil v noci.“

Starý muž mu na to řekl: „Nezáleží přece, jak rychlý je váš kůň, severním směrem se do království Čchu nikdy nedostanete.“

„Tohle pro mě není žádný problém. Připravil jsem si na cestu hromadu peněz, nezáleží mi na tom, jak moc si zajedu, hlady trpět rozhodně nebudu.“

„Jenže všechny tyhle peníze vám budou k ničemu, jedete na sever a tímhle směrem není možné se dostat do země Čchu!“

„To nevadí. Já mám totiž navíc ještě vynikajícího kočího, ten dokáže řídit velmi rychle a zároveň bezpečně, žádný jiný se mu nevyrovná.“

Když muž v kočáře domluvil, dal příkaz kočímu, ten bičem pobídl koně a tryskem vyrazili k severu. A ať už chtěli jet kamkoliv – čím rychlejšího koně měli, čím více peněz měli, čím lépe uměli řídit, tím více se vzdalovali od svého cíle – do království Čchu nikdy nedorazili.

 

 

Tento příběh je starý přes 2000 let. Dodnes se v Číně říká o lidech, kteří škodí sami sobě, jdou v životě špatným směrem nebo sabotují své vlastní cíle „nán yuán běi zhé“, což by se dalo přeložit jako „chtít na jih, cestovat na sever“ nebo přesněji „na jih oje, na sever koleje“. 

 

Příběh čínsky: 

从前有个人住在太行山一带。一天他打算到楚国去。路上他碰到了一位老人。老人问他：“您这是上哪儿去啊？”

“我到楚国去。”

“咦，这就奇怪了。楚国在南方，您为什么反而朝北走呢？”

坐车的人说：“没关系，我有一匹上等的好马，日行千里，夜走八百。”

老人说：“不管您的马跑得多快，朝北走总不是到楚国去的路。”

“ 没问题，我准备了充足的路费，无论走多远饿不着。”

“ 旅费再多也无济于事，朝北走无论如何也不是去楚国的方向啊！”

“ 没关系，我还有一个最出色的车夫，他赶起车来又稳又快，谁也比不上他。”

说罢，这人一声令下，车夫又扬鞭驱车，朝北疾驶而去。可他哪里想到，他的马跑得越快，他的路费越多，他的车夫技术越好，只能使他离开目的地 - 楚国越远。