V Číně, v období válčících států, žil jeden starý muž, kterému všichni říkali Sai Weng. Choval mnoho koní, ale jednoho dne mu ze stáda jeden kůň utekl. Všichni sousedé, když to uslyšeli, přišli Sai Wenga utěšit. Sai Weng ale se smíchem řekl: „Ztratil jsem jednoho koně, to není žádná tragédie a možná mi to i přenese štěstí.“

Sousedé, jak to uslyšeli, v duchu si pomysleli: „Ztracený kůň, to je jednoznačně špatná věc, pokud si opravdu myslí, že je na tom něco dobrého, tak si evidentně nechce přiznat pravdu. Nic víc.“

Jenže uběhlo pár dní a ztracený kůň nejen že se vrátil, ale ještě s sebou přivedl dalšího ušlechtilého oře. Sousedé, jakmile se to dozvěděli, přišli jeden po druhém Sai Wengovi pogratulovat a obdivovat jeho předvídavost: „Nejen že se ti kůň neztratil, ale navíc k tobě další krásný kůň přišel. Ty máš ale opravdu štěstí!“

Sai Wengova tvář přesto nebyla vůbec šťastná, právě naopak, s obavami pravil: „Zadarmo jsem získal krásného koně, možná mi to přinese i nějaké trápení.“ Sousedé si ale mysleli, že to jen předstírá, nedává najevo své pocity a v srdci je šťastný.

Sai Weng měl jediného syna a ten velmi rád jezdil na koni. Jakmile spatřil tohoto mohutného koně a uslyšel ho zvučně zaržát, hned poznal, že to je výborný kůň. Každý den se na něm projížděl a vůbec ho nešetřil. Jednoho dne ho hnal kupředu takovou rychlostí, že kůň z ničeho nic klopýtl a chlapec z jeho hřbetu spadl na zem a zlomil si nohu. Sousedé, jak to zaslechli, opět jeden po druhém spěchali Sai Wenga utěšovat.

Ten ale prohlásil: „Má zlomenou nohu, ale život si zachránil, možná to přece jen bude k něčemu dobré.“ Sousedé už si mysleli, že Sai Weng se dočista zbláznil a mluví nesmysly – jak může být zlomená noha k něčemu dobrá?

Zanedlouho vpadlo do kraje vojsko a nutilo všechny mladé muže vstoupit do svých řad. Sai Wengův syn kvůli své zlomené noze do armády narukovat nemohl. Všichni mladí muži z tohoto kraje, kteří do vojska narukovali, padli v boji. Jediný, kdo přežil, byl Sai Wengův syn.

Od té doby až dodnes, tj. asi 2400 let, když se někomu stane něco špatného, tak se v Číně říká: „Sàiwēng shī mǎ, yān zhī fēi fú.“ To jest:„Sai Weng ztratil koně, kdo ví, jestli to není štěstí.“

 

Příběh čínsky:

 

战国时期有一位老人，大家都叫他塞翁。他养了许多马，一天，马群中有一匹马意外走失了。邻居们听说后，都来安慰他。塞翁却笑笑说：“对了一匹马损失不大，没准还会带来福气。”

邻居们听了塞翁的话，心里觉得好笑：“马丢了，明明是件坏事，他却认为也许是好事，显然是自我安慰而已。”

可是过了没几天，丢了马不仅自己回来了，还带回来一匹骏马。邻居听说后，非常佩服塞翁的预见，纷纷前来道贺：“马不仅没有丢，还带回来一匹好马，真是福气呀。”

塞翁却一点高兴的样子都没有，反倒忧虑地说：“白白得了一匹好马，不一定是福气，也许会惹出什么麻烦来。”邻居却以为故作姿态，心里明明高兴，有意不表露出来。

塞翁有个独生子，非常喜欢骑马。他发现带回来的那匹马身长蹄大，鸣声嘹亮， 一看就知道是匹好马。，便每天骑马出游，好不神气。一天，他策马飞奔，不料一个趔趄从马背上跌下来， 摔断了腿。邻居们听说后，又纷纷赶来慰问。

塞翁却说：“摔断腿却保住了性命，或许是福气呢。”邻居们觉得他有在胡言乱语 - 摔断腿会带来什么福气呢？

不久，匈奴兵大举入侵，青年人大多应征入伍，塞翁的儿子因为摔断了腿，不能去当兵。入伍的青年都战死了，只有塞翁的儿子保全了性命。