Je tomu rok, co zemřel jeden z největších bojovníků proti náboženství a proti Bohu – Christopher Hitchens. Častokrát jsem se ptal sám sebe, proč mě fascinují rozhovory s ním. Vždyť s ním vůbec v ničem nesouhlasím.  Nemůžu mu ale upřít, že to byl urputný bojovník a odvážný myslitel. Myslím, že Bůh má rád lidi, co s ním bojují. Jákoba, který s ním zápasil, vyvolil jako otce svého lidu a pojmenoval ho Izrael – to jest Bůh zápasí.

Chci zde zmínit některé myšlenky, které jsem slyšel u Christophera Hitchense. Třeba vám nepřipadnou moudré, ale za úvahu stojí. Můžete na ně narazit na netu, např. na YouTube, kde jsou stovky debat o víře. Můžete se s následujícími argumenty setkat v jakékoliv diskuzi s nevěřícími. Můžete se s nimi také setkat, když budete sami hloubat o smyslu života. Nebudu na ně odpovídat nebo je vyvracet. Odpovědi musíte nalézt sami. A mějte na paměti, že existuje ještě vzácnější cesta.

 

Homo sapiens sapiens žije na této planetě nejméně 100 tisíc let... Jako křesťané musíte věřit, že Bůh nechal lidstvo 96000 let žít bez znalosti dobra. Nechal je krutě trpět 96000 let, umírat hlady, umírat při porodu, žít v bolestech do 25 let a pak zemřít. Všechno to lhostejně sledoval a před 2000 lety si řekl: „No tak to by stačilo, měli bychom zasáhnout. Nejlépe v nějaké zaostalé oblasti nechám svého syna jít na smrt, nechám ho obětovat svůj život. Nezjevím se v Číně, kde lidé umějí číst a studovat důkazy. Uděláme to na poušti.“ To je nesmysl.

Etika ani morálka nepochází z náboženství – nebo si myslíte, že před tím, než Mojžíš sestoupil z hory Sinaj, tak se lidé všude po světě bez výčitek vraždili? A až když přišel Mojžíš s desaterem, tak si řekli: „Achjo, vraždit není košer? To je pech.“

Jaké to je v nebi? Jako malý jsem často přemýšlel, jaké to je nebi. Řekli mi, že duše v nebi věčně oslavují Boha. Nedokázal jsem si to představit. Teď už vím, jaké to je. Asi takové jako v Severní Koreji. Tam také všichni obyvatelé oslavují vládce Kim Čong Ila dnem i nocí. Jenže ze Severní Koreji můžete utéct nebo vás od toho utrpení vysvobodí smrt. V monoteismu není z otroctví úniku, tam veškerá hrůza smrtí teprve začíná.

Učí vás, že jste nic, že jste prach, že se v prach navrátíte. A zároveň, že jste stvořeni podle Božího obrazu a že vás Bůh miluje a že celý vesmír byl stvořen kvůli vám. Není to trochu podivné a trochu sadomasochistické?

Je to děsivá myšlenka, že existuje někdo, kdo nás vlastní, kdo nás tvoří a kdo na nás dohlíží, ať už spíme nebo jsme vzhůru, kdo zná naše myšlenky a kdo nás může odsoudit i za to, co si myslíme, (ano i za naše myšlenky!) kdo nás může stvořit nemocné a pak nám přikázat, abychom byli s jeho vládou spokojeni, nebo budeme mučeni celou věčnost. Měli bychom strávit celý život na kolenou. Kdo tomuhle věří nebo si to přeje, přeje si žít jako otrok.

A co třeba slečna Freisslová z Rakouska? Její otec ji držel 24 let ve sklepě a většinu nocí ji znásilňoval a mučil před dětmi, které také byli jeho oběťmi. Představte si, jak dlouho musela Boha prosit o pomoc. Představte si, jak se musela dennodenně modlit a jak žadonila nebesa, aby její utrpení skončilo. Představte si to. 24 let žádná boží odpověď. Nic. NIC! A vy říkáte, že to je v pořádku, že si tím prošla, protože se bude mít líp v dalším životě? Jak si můžete jen na chvíli myslet, že Bůh se na to lhostejně 24 let díval a nepomohl jí? Jak se vůbec můžete někomu podívat do tváře? Jak vůbec můžete žít s tím, že věříte v něco tak odporného?

Jsou lidé dobří a zlí v každé společnosti... Pokud chcete, aby dobří lidé udělali něco zlého, potřebujete k tomu víru. Potřebujete je přesvědčit, že to chce Bůh... Já, když vidím narozené dítě, říkám si, že možná existuje něco nad námi. Ale pak přijdou lidé, kteří vědí, co si Bůh myslí a řeknou mi, že Bůh, který vše stvořil jako dobré a dokonalé, chce, abychom tomuto dítěti „udělali obřízku“ - uřízli kus genitálií... Aby dobří lidé tuto zvrhlost udělali, je potřeba je přesvědčit, že to tak chce Bůh... Zločiny nejen na dětech, zločiny tak děsivé, že by vás nikdy nenapadly, byly páchány po celém světě ve jménu víry, Boha a náboženství.

Miluji svoje děti. Kdyby mi někdo řekl, abych je obětoval a tím dokázal svou víru a lásku k Bohu, nebo kdybych musel tak jako věřící lidé obdivovat člověka, který řekl: „Dobře, zaříznu svoje dítě, abych ukázal svou lásku k Bohu.“ Kdyby to po mě někdo chtěl, poslal bych ho do p...

Pokud bych zemřel a zjistil, že Bůh existuje a já jsem se mýlil a uznal bych svůj omyl, myslíte, že by mě Bůh nechal jít do nebe? Pokud ne, byl by opravdu tak dobrý a milující, jak říkáte?

 

Christopher Hitchens pro Google:

//www.youtube.com/watch?v=sD0B-X9LJjs

 

Křesťané debatují s Christopherem Hitchensem (a vyvracejí jeho názory):

//www.youtube.com/watch?v=8uvKH5qisgg

//www.youtube.com/watch?v=DJvoFbA0qcs