Poslouchal jsem jednou řečníka, který žehral na to, že v církvi zmizela apologetika a tudíž lidé nejsou schopni obhájit svou víru, a tak nejsou schopni obhájit pravdu. Napadlo mě: "Mají něco do sebe jeho slova." A i když jsem s dalšími jeho názory nesouhlasil, tenhle se mi celkem zamlouval. 

Až dnešní čtení mi otevřelo oči a došlo mi, proč lidí, kteří dokáží hájit "jedinou svatou pravdu" je dnes tolik, že už nikoho nezajímají.  Stejně jako těch "pravd". 

Pravda se totiž nezjevuje ve slovech, ale ve skutcích. Jak psal sv. Jakub: "Víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích... Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?" I ďábel jistě umí dokázat existenci Boha, ale neumí dělat dobro. Zato jediná holka, která chce být řádovou sestrou, dokáže pomoci tisícům lidí a změnit půl planety. Nemusí nikoho přesvědčovat. Lidé sami najednou vidí pravdu a dobro.

Vzdělávat se je dobré. Ale svou víru byste neměli obhajovat, vychvalovat ani omlouvat. 

Søren Kierkegaard se takovým mluvkům posmíval: "Ach, jak vzácný antiklimax, že to, co převyšuje veškerý rozum lidský, se dokazuje na třech důvodech, jež přece, jestli totiž vůbec za něco stojí, lidský rozum nepřevyšují vůbec... Copak není jasné, že člověku opravdu zamilovanému nikdy nemůže přijít na mysl, aby na třech důvodech svou lásku dokazoval a obhajoval? ...Něco obhajovat vždycky znamená, že se to nedá doporučit... Ano, ten, kdo křesťanství hájí, nikdy v ně nevěřil. Kdyby věřil, stala by se jeho nadšená víra – nikoli obhajobou, ach ne! - ale útokem a vítězem. Věřící je vždycky vítězem!"