Kdysi jsem to hodně prožíval a hodně se tím trápil – proč jsou křesťané nejednotní? Proč je tolik církví? Proč se křesťané mezi sebou navzájem nenávidí nebo i zabíjí? Ježíš prosil za to, ať jsme jednotní jako on s Otcem. Otec přece Ježíše vždycky vyslyší, nebo ne?

Dost jsem cestoval a poznal různé křesťany. Ať už byli jakéhokoli vyznání, vždycky jsem potkal vstřícné křesťany, ochotné člověku pomoci. Nechápal jsem, jak můžou někde křesťané proti sobě bojovat. Holt minulost byla divoká a každá z církví má na triku „požehnaně“ nepravostí a tyhle rány se těžko hojí. V dnešní době bychom to ale připustit neměli. Dědeček říkával, že když „křesťané“ zabíjejí – tak to nejsou křesťané. Běda těm, kdo církev rozdělují nebo jí ubližují.

Křesťany poznávám podle toho, že milují svého bližního – ne podle toho, jaké mají credo, křest nebo mši. S teologií ať si hrajou pánové nahoře. Křesťané jsou ti, kdo žijí z lásky a pro lásku. A tuto Boží lásku dál rozdávají.

Není tedy třeba se modlit za jednotu křesťanů – opravdoví křesťané jsou jednotní! Obyčejní maličcí křesťané jsou jednotní.

Jsme jednotní ve víře v milosrdného Otce. Jsme jednotní v odhodlání následovat Ježíše Krista. Jsme jednotní v naději na věčný život v nebi. Jsme jednotní v lásce ke svým bližním. Jsme jednotní v lásce ke svým nepřátelům. Jsme jednotní v modlitbě (i za jednotu křesťanů) :-)