Milost posvěcující mě již odmalička naplňuje úžasem. Ale zároveň musím uznat, že jsem ji nikdy plně nepřišel na kloub – nikdy jsem ji nedokázal pochopit. Možná to tak má být. Možná právě to je na ní tak zvláštní. Možná právě to dodává člověku novou sílu do života, novou energii, a také tajemství, které chceme poodhalovat.

Často jsem se tázal sebe či ostatních: Když jsem byl hodný, tak můžu jít k přijímání, jsem totiž v milosti posvěcující (aspoň tak mi to bylo vysvětleno)… Ale já nikdy nejsem až tak úplně hodný – proto už nemůžu jít k přijímání?

Je milost posvěcující taková, jak říkají kněží – nezaslouženým darem od Boha? Pokud ano, jak můžeme nezasloužený dar získat svým přičiněním – zpovědí? Nebo ji můžeme dostat od Boha, i když ke zpovědi nejdeme ? Snad Bůh může udělit svou milost komu chce on sám, nebo ne?

Chtěl Ježíš, aby k eucharistii přistupovali jen lidé v milosti posvěcující? Vždyť on sám dal Jidášovi své tělo v první eucharistii v historii, a to ve chvíli, kdy Jidáš byl rozhodnut ho zradit a vydat ho k ukřižování? (Mt 26; Mk 14…); V té chvíli Jidáš asi nebyl v milosti posvěcující…

Neřekl právě sám Ježíš, že lékaře potřebují nemocní? Proč děláme z eucharistie výsadu těch „zdravých“ a „hodných“? Neměla by se eucharistie dávat především lidem, kteří jsou ve stavu těžkého hříchu?

 

 

O milosti posvěcující: (z katechismu)

Kristova milost je nezasloužený dar, který nám Bůh dává ze svého života vlitého do naší duše Duchem svatým, aby ji vyléčil z hříchu a posvětil. Je to milost posvěcující nebo zbožšťující, kterou jsme dostali při křtu a která je v nás pramenem díla posvěcení. „Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista“ (2 Kor 5,17-18).

Již příprava člověka na přijetí milosti je dílem milosti. Ta je pak nutná, aby probudila a udržovala naši spolupráci na ospravedlnění prostřednictvím víry a na posvěcování prostřednictvím lásky. Bůh v nás tak dovršuje to, co započal: „Začíná totiž tak, že provádí svými zásahem to, že chceme; a dovršuje tím, že spolupracuje s hnutími naší již obrácené vůle.“ „Jistě i my pracujeme, ale tak, že spolupracujeme s Bohem, který je činný. Jeho milosrdenství nás předešlo, abychom byli uzdraveni, a bude nás ještě sledovat, abychom po svém uzdravení zesílili; předchází nás, aby nás volal, sleduje nás, aby nás oslavil, předchází nás, abychom žili zbožně, a sleduje nás, abychom s ním žili věčně, protože je jisté, že bez něho nemůžeme dělat nic.“

Posvěcující milost je nezasloužený dar, kterým nám Bůh dává svůj život; je vlita Duchem svatým do naší duše, aby ji uzdravila z hříchu a posvětila ji.