pár myšlenek z knihy W.M.Bauera, které mě zaujaly

Člověk je nespokojen, trpí nemožností žít podle vlastních představ a jeho postoj k životu nabývá neurotických rysů. Začne hledat únikové cesty a strategie s cílem zbavit se pocitu nespokojenosti, nebo na něj alespoň zapomenout. V takovém stavu se u něho začne projevovat snaha dosahovat za každou cenu velkých výkonů, nesmyslně nakupovat, honit se za krátkodobými úspěchy, předvádět se, brát omamné drogy, jezdit rychle po dálnici, být neustále v pohybu či podléhat vlivu utkvělých představ.

Propadli jsme syndromu přizpůsobivosti. Přizpůsobivost je pokus uniknout před změnami do oblasti zrádného klidu… Přizpůsobivost je lenost. Lenochem pohne každé ‚hnutí‘, i kdyby bylo sebenesmyslnější… Odpor mladých proti blahobytu společnosti se stal součástí normálního života. Jejich pohrdání dokonalostí a odpor proti vlastnictví, jež vyjadřovali nekonvenčním chováním, padly za oběť téže dokonalosti. Mladí musí vynaložit spoustu peněz, aby si opatřili vzhled špinavých chudáků. Přizpůsobením se vzdali své individuality. Přizpůsobení je únik před sebou samým… cestování, turistika a konzum jsou znaky společnosti, která ztratila domov… s konzumní zběsilostí, která nás všechny popadla, o ‚konzumu lidí‘. Člověk se spotřebovává v provozu, v kanceláři, ve svých obchodních aktivitách, v průmyslu. Lidé se spotřebovávají navzájem v erotickém konzumu, duševně i tělesně. Spotřebovávají se, a když už se nepotřebují, navzájem se odhazují.

Vzdal-li se však /člověk/ své individuality a cítí-li se svázán jen s krátkodobou přítomností, ztratil svou historii. Mezilidské vztahy, společenské zájmy, životní forma a práce jsou v rostoucím míře zbavovány smyslu…Práce se stala většině pouze zaměstnáním, jež je nutné vykonávat, aby člověk mohl žít… Kulturu je možné koupit a to, co nelze vložit do hry nabídky a poptávky prostřednictvím průmyslu, neexistuje…

Svoboda se stala pro společnost formulkou pro možnost dělat, co člověk chce, pro neomezené vyžití, pro větší mzdu za méně práce, pro nezávislost na omezujících zákonech, a prolnula tak se zvůlí a bezuzdností … Požadavek svobody se změnil v požadavek po osvobození ode všech vazeb, stylizuje se jako emancipační hnutí, jež se snaží zbavit člověka strachu před hříchem, autoritou a svědomím.

Časopisy, noviny, letáky, plakáty, rozhlas a televize se bez přestání pokoušejí nám v myšlení bránit. Necháváme se zahltit myšlenkami, pocházejícími odjinud… jsou nám vnucovány předhotovené myšlenky a ideová klišé. Svoboda volby z našeho života zmizela. Podléháme neustálé hypnoze slov, obrazů a tónů, které nám znemožňují si učinit na něco vlastní názor.

Diktatura nenechává nikoho na pochybách, k čemu člověka užívá a zneužívá, demokracie zahaluje skutečnost do hávu krásných řečí…svoboda tisku v omezené míře, svoboda slova a cestování podle libosti nejsou bezpodmínečně znaky demokracie.

Původně latinské slovo “individuum” znamená “nedělitelný”. Ale naše doba individuum rozštěpila, rozložila jej do mnoha částí a jako syntézu nabídla náhradu, přizpůsobení a obecnost. Dávno jsme se rozloučili s heslem “Každé individuum musí jednat tak, jako by na něm záležel osud lidstva”

Člověk našich dnů sice tuší, že “něco není v pořádku”, že něco ztratil, že jeho život byl zredukován na úzkou dráhu objektivismu a materialismu, ale nemůže se z okovů uvolnit. Stále více se připodobňuje systému, o němž ví, že je mu ke škodě. Jak paradoxní! Tajně pohrdá společností a jejími výrůstky, které sám vytváří, a přitom se ke společnosti stále více přimyká, konzumuje její náhražková uspokojování, dychtí po povrchním rozptýlení a využívá každé nabídky, jak, jež je schopna oklamat jeho vnitřní pochyby… Téměř fanatické a jednostranné soustředění na přírodní vědy a techniku způsobilo v západním světě vznik obrovské citové pouště…

Identita není člověku vlastní, musí ji získat… Individuum má tedy identitu jen prostřednictvím ostatních, přičemž identita není nic daného, je to vlastně snaha, přání nebo představa. To, co označuje Platón ve svém spise “Politeia” za “krásný a mladistvý počátek tyranie”, lze i v našich podmínkách chápat jako podstatu dobových jevů: Když otcové prostě povolí svým dětem a nechají je dělat, co se jim zachce…, když se synové přestanou bát svých otců a vážit si jejich hodnot…, když se učitelé třesou před svými žáky, místo aby je vedli přímou cestou…, když dojdou věci tak daleko, že staří se podřizují mladým a přehlížejí jejich pošetilosti a nepřístojnosti a dokonce se jich účastní, jen aby nevzbudili dojem, že chtějí být autoritativní…, když se tímto způsobem rozdrobí duše a odolnost mladých… Vždyť totéž by se dalo napsat i dnes.”

Experti vypočítali, že v několika málo letech ovládnou pouhé tři stovky podniků tři čtvrtiny soukromého hospodářského trhu západního světa.

Identifikace s mentalitou blahobytu se stává tyranií sobectví… identifikace s blahobytem ega ničí jakoukoli vazbu na člověka… člověk hodnotí své bližní pouze podle kritérií užitkovosti… práce je chápána jako škodlivá a je odmítána… silně egoisticky zaměřený člověk, který se již se svou prací neidentifikuje, protože k ní nemůže nalézt osobní vztah, myslí čím dál víc na sebe a jako protiváhu k minimálnímu uspokojení v povolání volí mentalitu blahobytu… dokud se problémy netýkají něho osobně, nic se nezmění.

Egoismus je principem našeho hospodářského systému, nutí nás ke konkurenčnímu chování a nepřipouští ohleduplnost. Členové vlád se často drží svých křesel zuby nehty a nechtějí připustit, že škoda, kterou tím způsobí, daleko přesahuje případný užitek z jejich setrvání v křesle. Moc jako nejvyšší forma egoismu je zničující.

Komunikace se stává stále obtížnější. Lidské vztahy budou hrát v budoucnu velkou roli… Komunikace bude stále nepostradatelnější, chceme-li dosáhnout společného cíle a probudit v sobě tvořivé síly.