„Koneckonců,“ řekla Klára, „měli právo na štěstí.“ Hovořili jsme o něčem, co se jednou stalo v našem sousedství. Pan A. opustil paní A., rozvedl se s ní a oženil se s paní B., která se také rozvedla, aby se mohla provdat za pana A. A jistě nebylo pochyb, že pan A. a paní B. byli velmi zamilovaní. Pokud by jejich zamilovanost trvala, a pokud by se nic špatného nepřihodilo s jejich zdravím nebo s jejich příjmem, měli rozumný důvod očekávat, že budou velmi šťastní.

Stejně jasné bylo, že se svými dřívějšími partnery šťastni nebyli. Paní B. kdysi zbožňovala svého manžela. Ale potom byl zraněn ve válce. říkalo se, že ztratil své mužství, a vědělo se, že ztratil práci. Život s ním už nebyl to, po čem paní B. toužila. A co ubohá paní A.? Ztratila svou krásu a všechnu svou živost. Možná bylo pravda, co někteří říkali, že se vyčerpala rozením dětí a péčí o svého muže během jeho dlouhé nemoci, která vrhla stín na počátky jejich manželského soužití.

Nesmíte si mimochodem myslet, že pan A. byl mužem, který by nonšalantně odhodil manželku jako slupku pomeranče. Její sebevražda byla pro něj hrozným šokem. Všichni jsme to věděli, sám nám to řekl. „Ale co jsem mohl dělat?“ dodal. „Člověk má právo na štěstí.“

 

Toto je úryvek z úvodu třístránkové eseje C.S. Lewise (z roku 1963), pokud vás zajímá, jak to dopadne, jak zdůvodňuje, že nemáme právo na štěstí, tak si to přečtete sami :-) Je to z knihy Bůh na lavici obžalovaných. Už se mi s tím nechce vypisovat, když to stejnak nikdo nečte. A když už to někdo přečte, tak to zas nepochopí. No dobře, tak malinký kousíček ještě:

 

Za prvé věřím, že Klára, když mluví o štěstí, myslí jednoduše a výhradně „sexuální štěstí".  Částečně proto, že ženy jako Klára nikdy neužívají slovo „štěstí“ v jiném smyslu. Ale také proto, že jsem nikdy neslyšel Kláru mluvit o „právu“ na něco jiného… byla by pobouřena, kdyby někdo obhajoval činy bezohledného, lidožroutského bosse tím, že jeho štěstí spočívá ve vydělávání peněz a že tedy jde za svým štěstím. Byla také vášnivá abstinentka; nikdy jsem neslyšel, že by omlouvala alkoholika, protože je šťastný, když se opije. Velká část Klářiných přátel a především jejích přítelkyň měla často pocit - slyšel jsem je o tom mluvit - že jejich štěstí by se zřetelně zvýšilo, kdyby jí nafackovali. Velmi pochybuji, že by zde uplatnila svou teorii o právu na štěstí.