Masaryk o víře mluvil a psal často. Vybral jsem několik úryvků z díla Karla Čapka: Hovory s TGM.

 

Jste pro náboženskou výchovu dětí? Ovšemže; to přece vyplývá z hodnoty náboženství. Ale pro náboženskou výchovu nestačí vyučování katechismu ve školách… chybějí nám učitelé víry, lásky i naděje...

Chodit do kostela, modlit se, zvykově vykonávat obřady a podobně, to není těžké; ale být si stále vědom poměru k Bohu, mít úctu před každým člověkem a pomáhat mu, potlačovat svůj egoism, žít rozumově a mravně - - to je těžké a to je pravá zbožnost...

Náboženství dnes musí mít jinou funkci, než mívalo dřív. Tenkrát veliká masa lidu byla nevzdělaná, nevědomá, negramotná; proto byla vedena k poslušnosti – duchovně i politicky vládla autorita. Církev jako duchovní aristokracie byla vzorem aristokracie politické; proto také byla organizována hierarchicky… I křesťanská láska k bližnímu má před sebou veliký úkol: spravedlivé nároky socialismu.

Tolerance je ctností pozitivní a je ctností novou, hlásanou právě pravým náboženstvím. Opravdovou tolerancí se buduje univerzální ovčinec… o ten se pokusil katolicism, dnes o něj usiluje také věda, internacionalism a pacifism.

Jen náboženství živé dovede nahradit náboženství a církevnictví neživé a živořící. V tom chybují filozofové i teologové: Teologie není náboženstvím, je jen teorií náboženství; filozofie může nahradit teologii, ale nedovede nahradit náboženství. Ovšem – často i církve kladou větší váhu na svou teologii, na to, co lidé věří, na pravověrnost než na mravní a životní obsah náboženství. Ale není tomu stejně – například i v politických stranách? Slabost lidská: víc dáme na slova než na skutky.

Náboženství není jen učením, jen teologií… je životní praxí… prostupuje a povznáší celý život věřících.

A co se týče skepse – skepse není bezbožnost; skutečným nepřítelem náboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutí od Boha je indiference, lhostejnost a cynism… Mnohý skeptik , ba i ateista má víc náboženství než takový nábožensky vyčichlý církevník. Ježíš po celý život stál proti matrikovým církevníkům; pánům jeruzalémského templu připadal jako neznaboh.

Pravá víra není hřebík, na který se lze zavěsit v zoufalství nad slabostí rozumu – ani opium pro uklidnění duše – Ano. Víra pravá, správná, která neuspává, ale budí a žene.