Má vzpomínka na část příběhu o Velkém inkvizitorovi, z druhého dílu Bratrů Karamazových.

Tři ďáblova pokušení, kterým odolává Kristus na poušti, jsou nejvyšším vyjádřením touhy Boha po svobodě člověka, po jeho svobodné lásce. Podle Dostojevského jsou také důkazem toho, že Nový Zákon nemohl být vymyšlen člověkem, genialita a záludnost rad ďáblových daleko přesahuje lidskou představivost.

První pokušení, proměň kameny v chléb. Ježíš namítl, že nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.  Bůh chce, aby lidé šli za ním ne pro pozemské věci, ne pro pohodlí ani jídlo, ale pro lásku k němu. Dostojevskij kritizuje vědu a církev za to, že se snaží jen uspokojovat lidské potřeby, a tak lidem bere touhu po něčem vyšším, po svobodě, a tím také člověka proměňuje ve zvíře a bere mu pravou podstatu. Nakonec lidé s radostí položí svobodu vědě či církvi k nohám, výměnou za "nasycení". Lidé od věků hledají koho uctívat: bohy nebo modly. Ježíš tomu mohl učinit přítrž. Chlebem se mu nabízela osvědčená korouhev: dáš chléb a člověk se skloní. Ale člověk nepotřebuje jen žít, ale také mít proč žít.

V druhém pokušení se Ježíši nabízela moc a sláva všech království světa, pokloní-li se ďáblu. Ježíš odmítá slovy: Budeš se klanět Pánu, Bohu svému a jeho jediného uctívat. Nenárokuje si moc nad světem, nad člověkem, ani slávu.

Třetím pokušením Ježíš odmítá projevit svou božskou podstatu. Ďábel vezme Ježíše do Jeruzaléma a postaví ho na vrchol chrámu a řekne mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘ Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle. Tím je patrně myšleno nejvyšší pokušení, a to na kříži, kdy na Ježíše lidé volali, ať sestoupí z kříže a oni v něj uvěří. Ježíš to neudělal, protože – jak říká Dostojevskij – nechtěl člověka zotročit zázrakem, toužil po svobodné, nevynucené víře. Toužil po svobodné lásce, ne po vytržení otroka jednou provždy zděšeného božskou mocí. Někteří Ježíši vyčítají (zde právě Velký inkvizitor), že požadavkem svobody odsoudil většinu lidí do záhuby. Většina totiž netouží po svobodě.