Taky jste dnes vyšli z kostela s pocitem spokojenosti? Nebo jste poslouchali evangelium a všimli jste si, jak často nám bývá kázáno o tom, že Ježíš říkal věci trochu jinak, než je myslel? Opravdu se Boží syn neuměl správně vyjádřit?

„Nemůžete sloužit dvěma pánům,“ znělo dnes z evangelia. Jistěže nesloužíme mamonu, když máme dům s bazénem i auto, vysvětlí nám kněz. Prý je podstatné na věcech nelpět, nemusíme se jich vzdávat. Jasně že na věcech nelpíme. Takže jsme OK. Nepracujeme od rána do večera, abychom se měli dobře. Nekupujeme si drahý auta, protože jsme pohodlní, nechceme se předvádět. Nevynakládáme skoro všechno úsilí na to, abychom si vydělali peníze. Kdyby nás někdo požádal, dali bychom mu své auto jako důkaz, že na majetku nelpíme... Nebo ne?

„Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi.“ Ale kněz nás ujistí, že je v pořádku, že máme drahý auta, domy, televize, zahrady a chaty… Ještěže my ty kněze máme! Ještěže si platíme duchovní, kteří nám říkají, že žijeme v podstatě správně. Co bychom si bez nich počali. Snad bychom pak ani neporozuměli tomu, co nám Ježíš říká. On to přece myslel úplně naopak, než to řekl! Uff, to se mi ulevilo. A ten poklad v nebi? Chodíme do kostela, co víc po nás můžou chtít.

„Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Ano, to taky vypouštíme, nebo si říkáme, že vlastně ani bohatí nejsme. Přece existuje pár lidí, co se mají líp. A ti, co se mají hůř? Chudáci jedni, radši na ně nemyslet, radši je nevidět. A navíc jsem dal pár drobných na charitu. Copak: kněží, biskupové, ti se taky nemaj špatně. Oni přece ví, jak vymyslet exegezi, která vyhovuje pracháčům a ještě z ní něco kápne.

A co na to Ježíš?: „Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.“ Ale zas to ten Ježíš popletl – mít se dobře přece není nic špatného, člověk má právo na štěstí a navíc z očistce se dá dostat do nebe, když se teda za tebe dost oveček pomodlí a přispěje na mši.

„Nedělejte si starosti…“ Ale tak trochu si je přece jen dělejte. Jak by to pak na světě vypadalo, kdyby si nikdo nedělal starosti. To by se nám ta ekonomika pěkně zhroutila.

„A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus.“ No ale my už teď máme tisíce otců i svatého otce. Jeden nám nestačil. A učitelé církve se nám taky jaksi přemnožili. Kristus nám byl zřejmě málo.

A pokušení? „Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.“ Všichni víme, že kněz nám k tomu řekne: „To by bylo jednorukých... Hahaha. Ježíš samozřejmě nemyslel, abychom si usekávali ruce…“ No prostě mi z toho vyplývá, že chudák Ježíš se často vyjadřoval dost mizerně. A půlku z toho, co říkal, myslel vlastně úplně jinak. Ale není se mu co divit – byl chudej a neabsolvoval ani teologickou fakultu. A my se od nějakýho houmlesáka přece o životě poučovat nedáme.

Doufám, že se za to, co jsem napsal, na mě nehněváte. Protože co kdyby Ježíš náhodou tohle myslel vážně: „Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu.“ Ale dyť já vím, že to tak nemyslel;-) Jsem poslušný katolík a laik. Uznávám, že o těchto věcech moc nevím, a podřizuji se oficiálnímu učení. Jen mě to prostě dnes tak napadlo: co když všechno, co Boží syn hlásal, myslel přesně tak, jak to řekl? Co když to myslel vážně?